Individuálka
s průvodkyní 1:1, 90 minut
Formou Ženské vědomé chůze pomáhám ženám odstranit jejich problém, smutek, vztek. Chodíme spolu na Vysočině v Třebíči nebo si telefonujeme – každá vyrazíme ven na svoji Cestu a pracujeme spolu na dálku.
Co dělám? Jak to dělám? Proč to dělám?
Jak začíná Ženská vědomá chůze
Povídáme si, ale ten skutečný dialog probíhá na úrovni Duší. Je to rozhovor mezi řádky, je to rozhovor dvou energií. Pokud přicházíš s trápením či bolestí a je-li dovoleno, můžeme se podívat do kořenových příčin (z tohoto či z minulých životů). Společně to pochopit, vyzvednout si „lekci“ či vzkaz – proč se ti opakovaně něco děje, proč máš nějakou bolest v těle, co s tím udělat.
Pokud si myslíš, že nebudeš vědět, jak začít. Začneš. Doslova to z tebe bude lítat samo. Mám zkušenost, že se ani nepozdravíme a už jedou laviny slov. Sama si pak překvapená, co a proč mi všechno říkáš. Moje duše aktivuje tvoji duši. Vytahuje to z tebe. Čím míň studu a strachu tam budeš mít, tím lepší výsledek a úleva pro tebe.
Jsem vytahovač. Jen tím, že budeme vedle sebe, se vytáhne- tzv. zvědomí, co je potřeba vytáhnout z hlubin nahoru. Ani nevíš, co tě ve skutečnosti trápí, co řešíš a mluvíš o tom, i když ve skutečnosti si chtěla mluvit o něčem jiném.
Už když mluvíš, sdílíš sebe, plně tě vnímám a mám-li souhlas Tvé duše, „čistím“ tvé pole. Umetám cestičku, aby se ukázalo a vyléčilo, co má.
Ženská vědomá chůze v praxi
Chodím. Za poslední roky jsem nachodila tisíce hodin, hledala, co mi funguje, co mi ulevuje. Postupně jsem si najela svoji rutinu, vklouzla do ní a šla „čistit.“ Dřív než vyjdu ven, udělám si v hlavě a v srdci rozvahu – co dnes potřebuju? Podle toho si zvolím terén – výhledy pro větší nadhled. Když si potřebuju víc „hrábnout“ jdu do polí, kde si lepivý bahno na mých botách řekne o odpověď. V Praze nebo v Třebíči chodím na silová místa, která zrychlují proces tj. něco řeším, nevím, co s tím- zvolím si nejvíc podporující místo a vyrazím. Dám si taky záměr – co chci chůzí vyléčit, zvědomit, vyhodit ven. Poprosím o ochranu vyšších energií, aby mi byla nápomocna příroda, počasí i já sama. A jdu.
Formou vnitřního dialogu nebo když budeme dvě – mluvením se to stane. Dokud není vyřčeno poslední slovo, čeká se. Ten moment je jasný, protože už tam nic víc není. Je hotovo. V tuto chvíli nastupuje práce s tělem: dechem, dupáním, čímkoliv, co v tu chvíli tělo potřebuje udělat. Můžou být slzy, ale taky osvobozující smích. Vše je na tobě, co k sobě pustíš a necháš odejít.
A pak už jen poslední fáze – integrace. Je potřeba nechat dojet proces, který se odehrál v těle i duši. Cokoliv za pocity odejde z našeho těla, je potřeba opečovat. Být k sobě laskavá. Doma si udělat teplý čaj, lehnout si a jen tak být. Z buněčné paměti těla se to uvolňuje nejpomaleji, o to krásnější pocit to pak je.
Proč se věnuji Ženské vědomé chůzi?
Protože cítím, že už je čas. Že každá jedna z nás je na Cestě. Jdeme samy, metodou pokus – omyl, bolest – radost nebo hledáme průvodce, učitele, kteří nám naši Cestu zkrátí či vysvětlí. I já jsem průvodce.
V momentě, kdy zasáhnou vyšší energie – nelze to vypnout. Jede to. Je to obrovské pole lásky, pomoci, ale hlavně odpovědí. Protože my ženy se neustále ptáme. Nekonečný monolog slov, u kterého cítím, že se blíží tečka. Klid a vědomí toho, že vše je tak, jak má být. Že jsme dobře. Že jdeme dobře.