Dostala jsem zajímavý dotaz ohledně komunikace s duší zemřelých. Nasdílím svůj úhel pohledu. Téma má mnoho vrstev. Zachytila jsem jen některé z nich.
Může se s námi Duše spojit hned po smrti nebo později?

Pokud dojde k rychlé tragické události, Duše bývá zmatená a potřebuje čas sama pro sebe. Mnohdy není
připravena tak rychle komunikovat a pomáhat dole na zemi. Vždy záleží na konkrétní situaci a rychlosti odchodu.





Ale i Duše má svobodnou vůli a je zcela na ní, jak vše proběhne. Některé Duše volí „jasnější signály,“ mnohdy v podobě povelů, jak si přejí, aby se např. zacházelo s majetkem.
Tenhle povel může být ve formě silné myšlenky v hlavě, že mám něco udělat. Nebo ve formě do očí bijících synchronicit, lidí, událostí.


Když jsem pracovala online a léčila ženskou rodovou linii, podařilo se mi dostat klientku do hlubší relaxace na hranici spánku. Poprosila jsem o pomoc nahoru, protože jsem nechtěla zvyšovat hlas. Chtěla jsem stále držet hladinu jemnosti a něžnosti.


Najednou jsem slyšela zvučný hlas ve své hlavě: „Evino. Evino.“ Řekla jsem to nahlas. Opakovaně. Klientka otevřela oči a podívala se na mě. Takhle jí říkala její babička. Nemohla jsem to vědět. Ale pomohlo to.
Na konci terapie jsem se klientky zeptala, kdo jí říkal Evino. Odpověď: „babička.“ Od začátku jsem věděla, že klientku přivedla žena z rodu.
Babička chtěla, aby se dary předávané z generace na generaci projevily a byly žity.
Chceš i ty znát příběh svého rodu?