Dostala jsem zajímavý dotaz ohledně komunikace s duší zemřelých. Nasdílím svůj úhel pohledu. Téma má mnoho vrstev. Zachytila jsem jen některé z nich.
Může se s námi Duše spojit hned po smrti nebo později?
I Duše má svoji „osobnost“ a svůj příběh. Vždy záleží na momentu smrti, kdy Duše odejde z těla.Pokud dojde k rychlé tragické události, Duše bývá zmatená a potřebuje čas sama pro sebe. Mnohdy není
připravena tak rychle komunikovat a pomáhat dole na zemi. Vždy záleží na konkrétní situaci a rychlosti odchodu.
Jiný případ je, když se Duše dlouhodobě připravuje na smrt a častěji „nakukuje“ do energií tam nahoře. V momentě smrti a pár dní poté je Duše připravena pomoct tady dole, na zemi. Většinou pošle jasný vzkaz: jasné sdělení, co má kdo udělat, vůni, pocit, že je silně přítomná 
Spojení je velmi často závislé na kvalitě kanálu příjemce. Je potřeba být otevřen komunikaci, být zbaven „balastu mysli,“ mít otevřené bezpečné pole a komunikovat, co je třeba. Mnohdy i povolit a udělat místo signálům, které mohou přijít. Z praxe vím, že můžeme poprosit o pomoc, o vedení, o ulehčení cesty. O odpovědi.Ale i Duše má svobodnou vůli a je zcela na ní, jak vše proběhne. Některé Duše volí „jasnější signály,“ mnohdy v podobě povelů, jak si přejí, aby se např. zacházelo s majetkem.
Tenhle povel může být ve formě silné myšlenky v hlavě, že mám něco udělat. Nebo ve formě do očí bijících synchronicit, lidí, událostí.
Když se rozpomínám na Duše předků a předkyň, které mnohdy doprovází ženy při našich společných terapiích- někteří stojí jako strážci a pevně drží bezpečný prostor. Jiní čekají na uzdravení a sejmutí břemen ze svých zad. Zápisky z terapiíKdyž jsem pracovala online a léčila ženskou rodovou linii, podařilo se mi dostat klientku do hlubší relaxace na hranici spánku. Poprosila jsem o pomoc nahoru, protože jsem nechtěla zvyšovat hlas. Chtěla jsem stále držet hladinu jemnosti a něžnosti.
Najednou začlo klientce škubat levé rameno. Od začátku jsem věděla, že po jejím levém boku sedí na sedačce Duše její mrtvé babičky. Pomáhala mi a snažila se ji vzbudit Najednou jsem slyšela zvučný hlas ve své hlavě: „Evino. Evino.“ Řekla jsem to nahlas. Opakovaně. Klientka otevřela oči a podívala se na mě. Takhle jí říkala její babička. Nemohla jsem to vědět. Ale pomohlo to.
Na konci terapie jsem se klientky zeptala, kdo jí říkal Evino. Odpověď: „babička.“ Od začátku jsem věděla, že klientku přivedla žena z rodu.
Babička chtěla, aby se dary předávané z generace na generaci projevily a byly žity.
Chceš i ty znát příběh svého rodu?