Poslání se rodí v srdci ženy

Zvažuješ, zda půjdeš „lehkou trasu,“ zkusíš sem tam něco, než se osmělíš a pořádně se do toho opřeš. Možná už ses do toho dávno opřela, ale pořád seš ve stínu a nejsi vidět. Pro druhý, ale hlavně pro sebe.

Tahle osamělá cesta tě vyzve a nemilosrdně se tě zeptá:

Opravdu chceš jít tudy? Je tohle to, kvůli čemu budeš každý den vstávat, obhajovat to, půjdeš si za tím? Ztiš se a čekej, jakou vnitřní pravdu ve skutečnosti uslyšíš.

A co tyhle otázky?

Je tohle ta věc, která ti nahradí práci, volný čas, víkendy pro sebe? Hodiny, který bys měla dát rodině, ale který najednou mizí v jiným prostoru?

A co strach, který se vyvalí a bude po tvým boku den co den?

Uspěju, uživím se, smím jít na dřeň?

Abys tohle všechno ustála, prošla si svýma limita, imposter syndromem (syndromem podvodníka, kterýmu to prostě vyšlo), přebujelým vnitřním kritikem, obdobím, kdy budeš všechno jen ne sebe-vědomá, je třeba spojit se se svým posláním ve tvém srdci.

Dovol si jít k samotnému zdroji tvojí touhy, tvýho puzení, který tě žene zrealizovat tvůj sen. Sen o samostatnosti, sen o tom, že tady máš úkol, který máš splnit.

Zaposlouchej se do volání svýho srdce.

Najdi to poslání a neboj se ho Cestou upravit, opustit, změnit. Stejně jako ty projde transformací.