Máme metody, jak pracovat s emocemi: s agresí, se vztekem, s frustrací. Můžeme to vytancovat, vyřvat do polštáře, můžeme to rozdýchat nebo to můžem
e vychodit. To je moje metoda a má svůj postup.
Je potřeba si uvědomit, že negativní emoce nás v naších očích nedefinuje. Nejsme to my. Je to jen pocit, který krátkodobě prožíváme, třeba i na 100 %, ale krátkodobě. Z nějakého důvodu je v našem těle, je součástí našeho systému a nese nám informaci. Informaci, že se tady děje něco, co mi nedělá dobře. Není dobré emoci zatlačit dovnitř a dělat, že se nic neděje. Popíráním si můžeme dlouhodobě ubližovat.
Pokud si v podporujícím prostředí (ať už samy či s někým po boku) prožijeme negativní emoce, otevře se nám obrovské pole k prožívání pravého opaku – radostný sexuality, radosti ze života, vděčnosti a energetickýho štěstí.
K čemu je chůze dobrá při zpracování emocí? Každá žena má ve svém těle oblast, kam si „ukládá“ nezpracovaný či příliš bolestný emoce. Velice často je to bříško a podbřišek. Čím víc nastřádanýho, tím větší bříško často je. Protože my ženy si zamykáme nezpracovaný emoce právě do těchto oblastí.
Jednou z možností, jak pracovat s nezpracovanými uloženými emocemi je právě Vědomá ženská chůze. Chůzí se to přirozeně a velice jemně začne rozpohybovávat, čistit a oživovat.
Všechny máme příběh. Všechny jsme na nějaké Cestě.
Stačí vykročit a udělat krok. Ten první. K sobě.